Přidat názor k článku A proč vlastně nepředstírat v posteli?

Nějak jsem z toho rozpačitá. Na jedné straně autorku chápu v tom, že chce manželovi "udělat radost"; na druhé straně moc nerozumím jejímu černobílému rozlišování mezi "předstírat orgasmus" a "být jako ledová socha". Já nevím - pro vás (ostatní přispěvatelky) je to automatické, že při každém milování zažíváte orgasmus, resp. to tak automaticky vnímají vaši partneři? Já někdy ano, někdy ne - ale i pokud ne, cítím se vzrušená a není mi to nepříjemné. Někdy je mi to trochu líto, že se mi "nedaří", ale většinou to pojmu tak, že nemám zrovna svůj den, ale je mi příjemné být s partnerem, dotýkat se jeho těla a být dotýkána a vědět, že se podílím na jeho slastných pocitech. Partner to pak třeba komentuje a ptá se, jestli něco dělá špatně - ale vždy mu vysvětlím, že v žádném případě - dělá to dobře, a jindy to vede ke kýženému výsledku, ale někdy zkrátka ne, a já sama nevím proč; s jeho "technikou" to ale nemá nic společného.

Z autorčina příspěvku usuzuju, že buď jí není příjemný vůbec jakýkoli sexuální kontakt (a není tedy tak důležitá otázka samotného orgasmu), nebo že její manžel žije v tom, že žena zkrátka musí mít při sexu orgasmus, jinak je muž špatný milenec.

Autorko, jak to tedy je? Když se nejedná o noční hrátky, projevujete se s manželem vůči sobě tělesně - pohladíte se, pomazlíte, dáte si pusu? A mluvili jste o vzájemném vnímání sexu s manželem, nebo se ho snažíš udržovat v blahé nevědomosti, že všechno je tak, jak má být?