už několikrát a v různých souvislostech jsem tu psala, ať si každý dělá co chce a jak chce, pokud to tak jemu vyhovuje.
Já jsem se svým manželem celkem už 11 let, mám to přesně tak, jak píše Bellana, nikdy jsme si nebyli bližší, dokonce své city k němu vnímám teď daleko intenzivněji. Vím jistě, že kdybych orgasmus předstírala, on by to poznal, ale já bych to asi ani neuměla. Taky padám občas únavou na hubu, když vím, že to nepůjde, řeknu mu to. Užije si aspoň on, mě to nevadí a nemusím si připadat proradně, rychle je po všem a já můžu spát ... neděje se to tedy nijak často, ale občas se to stane. Mám takový pocit, že bych ponížila nejen jeho, ale hlavně sebe, protože život není honba za orgasmem, jak už tady někdo psal ... a ve zdravém partnerském vztahu by tohle přece nemělo být potřeba ... aby unavená žena předstírala orgasmus a muž dostál svému egu .... že vždycky a za všech okolností uspokojí svou ženu. Ale nesoudím ... jen mě by to nevyhovovalo.
Předchozí