Přidat názor k článku Kojení - životní nutnost nebo možnost?

Článek bezesporu zajímavý, ovšem dovolím si komentovat pár výroků:

1) Jsou citovány různé maminky, kterým se nepodařilo kojit a cítí se být okolím odsuzovány. Jedna říká, že ji v porodnici do kojení nutili ale že to prostě nešlo. To se mi zdá opravdu jako ukvapené rozhodnutí, přece nelze očekávat, že po 4 dnech v porodnici bude mít žena zcela rozběhnutou laktaci. Také by mě zajímalo, jestli maminka odstříkávala nebo odsávala, jestli jí v porodnici poradili, jak zvýšit tvorbu atd. Myslím, že porodnice stále informují o kojení velmi nedostatečně a navíc je málo personálu, který by se matkám věnoval.

2) Zmínit jako nevýhodu kojení to, že se maminka musí vzdát kouření a alkoholu, se mi zdá přinejmenším směšné...

3) Výhody zmíněné u UM jsou poněkud mimo -- nejde totiž o výhody v porovnání s MM ale jen o jakýsi přehled vlastností UM. Výhoda UM proti MM přece nemůže být "stále se zlepšující složení UM" nebo "velký výběr UM na trhu"...

4) Zmíněná nevýhoda kojení, závislost dítěte, je naprosto nesmyslná. Dítě bude natolik závislé, nakolik to matka dopustí. Není to problém kojení jako takového, ale přístupu matky k dítěti. Znám například mnoho dětí závislých na houpání v kočáře nebo nošení v náručí.

Celkově si myslím, že to, jestli žena bude kojit nebo ne, nezáleží na nějakých fyzických dispozicích (naprosté minimum žen je skutečně fyzicky neschopno kojit), ale výhradně na snaze, kterou do toho matka investuje. Je to prostě otázka priorit, jako všechno v životě. Někomu holt stojí zato desetkrát denně odsávat, vstávat v noci, mazat prsa a podobně a někomu ne. Ale byla bych velmi ráda, kdyby si matky, co jim to za to nestálo, připustily, že to prostě vzdaly, ne že to "nešlo". Myslím, že existuje spousta žen, co si kojení doslova vybojovaly a je skvělé, že to zvládly.

Matky, co mají pocit, že svým nekojením selhaly, mají pravdu. Ano, nekojení je jisté selhání, prostě už z principu (stejně jako třeba přílišné jezení čokolády, přehnané sledování televize a podobně). Je pak na každé ženě, jak se s tím vyrovná a jak "tragicky" to vezme. Pokud si to sama před sebou dokáže obhájit, jistě tytéž argumenty s úspěchem nabídne a i těm, co se jí na kojení zeptají. Ale pokud v ženě hlodá červíček pochybnosti, že se na to přecejen možná trošku vybodla a moc se nesnažila, nedivím se, že se dotazy cítí popuzená.

Na závěr k častému výroku "dítě krmím UM a nepozoruji, že by mu něco chybělo" -- to, že matka nic nepozoruje, neznamená, že to tak skutečně je. Plošné statistiky dokazují, že děti krmené UM na tom skutečně jsou hůř (imunita, IQ, kontakt s matkou, střevní flóra...), než děti kojené.