U nás je to asi tak, že já po porodu taky na sex nemám vůbec chuť, manžovi jsem to sice řekla, ale přiznám se, že mu občas nějaké to divadýlko taky zahraju, protože mi prostě připadá menší zlo občas si na něco zahrát než ho neustále odmítat s tím, že nemám chuť. Za necelé dva roky se u mně ta chuť totiž vůbec nedostavila. A tak nechávám manžela prostě v domění, že to sice nepotřebuju tak často jako dřív, ale že mě on stále PŘITAHUJE JAKO MUŽ. A popravdě řečeno, není to pravda. Prostě nepřitahuje. Žádnej chlap by mě teď nepřitahoval. Ani kdyby se se mnou rozhodl vyspat můj vysněný filmový idol
)Ale chlapi to prostě potřebujou slyšet nebo cítit. Jsou už takoví. U nich je vědomí vlastní schopnosti v práci a v posteli na prvním místě. Myslíte si třeba, že když vám váš manžel tvrdí při pohledu na vaše vytahané poporodní břicho a prsa "miláčku i po porodu jsi pro mě stejně krásná" (nebo prostě něco popdobného), že to taky není milosrdná lež? Je to to samé. Ví, že by vás tím zranil, kdyby vám řekl pravdu. Absolutní pravdomluvnost a čestnost ve vztahu prostě neexistuje, pokud má vydržet
)))Samozřejmě, že já osobně bych to nedokázala hrát na věky věků, čekám, že časem se to upraví, protože před porodem jsem sex milovala, takže ono je to opravdu tou únavou a stresem z dítěte. Tak asi tak
))