Nečetla jsem komentáře, tak se možná budu opakovat.
Žaneto, ty jsi přesvědčená, že jsi spokojená, tvůj manžel je spokojený, vše je v pořádku, nikomu a ničemu neškodíte.
Je jasný, že každý z nás se občas uchýlí k nějaké milosrdné lži, a kdo tvrdí, že ne, lže jak když tiskne.
Ale – postavit si na lži život, nebo jeho významnou část – to není úplně košer, to musíš cítit sama, nebo ne?
A další věc, která mě k tomu napadá. Pokud svoje potřeby („jediné, po čem se chci válet, je moje peřina“) nepovažuješ za stejně důležité, jako manželovy, stavíš je na druhé místo, vlastně tím říkáš, že nejsi dost důležitá a hodnotná. Nezacházíš sama se sebou s respektem. Tak proč by to měli dělat ti kolem tebe, že?
Tohle platí obecně, nejen pro feministky, ale feministky mají odvahu to říkat nahlas, protože nejsou žádné blbky :).
Předchozí