Přidat názor k článku Doktor ví, co je potřeba...

Právě jsem se vrátila z porodnice s naší přenádhernou holčičkou, jen každkou noc brečím, protože jsem rodila císařem. Před porodem jsem byla 2x docela akutně hospitalizovaná s vysokým tlakem v těhu a 2 pak kvůli špatným ozvám plodu a kvůli tomu při poslední hospitalizaci se dohodlo, že dojde na vyvolávání porodu (tabletka), ořvala jsem to a měla strašný strach. Ráno mi začly stahy ale bohužel ani po devíti hodinách jsem se neotevřela více než o centimetr...částečně jsem byla na záznamu, ale nebyl problém kdykoliv odpojit a chodit nebo dělat co chci- já měla chuť a sílu jen sedět v křesle a tisknout partnerovi ruku...jen pak pro neotvírání a protože že se děťátku začínalo špatně dařit (záznamů srdíčka jsem měla za sebou tolik, že už mi bylo jasné co je ok a co ne) a bylo mi jasné už několik hodin jak to dopadne...přesto jsem tam brečela jak malé dítě, když semnou doktor mluvil o císaři...vše pak proběhlo bez komplikací, ale noc na jipce bez miminka byla nejhorší v životě, hodiny bez miminka (které jsem viděla u porodu a věděla že je Ok) a pak další noc už na pokoji, kdy mi ho nechtěli dát (pravda byla jsem grogy, zvracela, omdlívala a nemohla se pohnout.....)a já zažila druhou noc bez miminka, bylo mi naprosto hrozně fyzicky, ale hlavně psychicky a neměla jsem vůbec žádnou sílu ani možnost se bránit....pak už jsme byli neustále s mimískem. Jenže je problém, že mám z toho hroznou depku vždycky večer, prostě ty hodiny na jipce v noci bez miminka mám pořád v hlavě když se setmí a brečím....umí někdo poradit co dělat???

Jinak máme nádherné a zdravé miminko (přes mou nemoc, léky v těhu, tehu cukrovku, a těhu vysoký tlak a ke konci špatné záznamy ozev miminka) a teď si to náležitě užíváme....