Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

máš opravdu zajímavé teorie, bohužel to má hned několik háčků:
Nechodím do práce proto, abych si s kýmkoli o čemkoli pokecala. Pracuju hlavně doma a do kanceláře se dostanu max. 1 týdně na otočku, abych si tam něco vyzvedla.
Pokud jde o pracovní místo, těžko mi ho někdo bude držet jakkoli dlouhou dobu, když žádné neexistuje. Jsem totiž "OSVČ". Mám distribučku, nakladatelství a kromě toho píšu. Upřímně řečeno, mne práce baví, není to pro mne místo na drbání nebo zašívárna za peníze, pro mne je to opravdu důležitá součást... řekněme "seberealizace". Opravdu netuším, jak si vypnout na tři nebo čtyři roky mozek a "seberealizovat" se jen a jen v domácnosti s dítětem. Ono by to možná technicky šlo. Jistě, vznikly by určitý problémy, ale daly by se řešit. Po těch 3 - 4 letech pauzy by bylo sice hodně těžký naskočit znova "do vlaku", ale taky by to nejspíš šlo. Problém je v tom, že bych rozhodně nebyla v pohodě a pochybuju, že by tím pádem bylo v pohodě i moje dítě. Rozhodně si myslím, že - ať už se mnou ty "nejnovější poznatky" medicíny a psychologie souhlasí nebo ne - je pro každé dítě lepší máma, která je psychicky v pohodě, i když mu věnuje třeba "jen" 5 hodin denně a ne 12 (odečítám dobu, kdy spí).
K těm penězům - napsala jsem to blbě, manžel nemá 10 000 čistého, ale hrubého. Tedy čistého cca 8.500,-. S rodičákem to dělá asi 12.000,-. Jistě se z toho DÁ žít ve třech lidech, ale otázka je JAK. Výdaje za bydlení (nájem, energie) máme měsíčně 4.500,-. Zbývá tedy na tři lidi 7.500,- Hlady bychom pravda neumřeli, ale nedovedu si představit, že bychom si mohli dovolit ještě něco "navíc". Dítěti by to vadilo nejmíň, i když by muselo nosit nejlevnější a nejméně kvalitní pleny, stravovat se skromněji atd. Dítě je hodně přizpůsobivé a relativně nenáročné. Ale dospělý člověk má taky nějaké koníčky, chce se setkávat s přáteli, a to všechno stojí peníze. Není mi jasný, proč bychom měli na tolik let výrazně snížit svůj životní standard. Milá Vlaďko, rozhodně nejsem rozežraná a rozmlsaná touhou po penězích. :o) Ony mi jednak nepadají z nebe a především, můj vztah k nim je dost nestandardní. Neschraňuju je, abych se mohla rozežraně kochat na výši bankovního účtu, peníze jsou oběživo, prostě je používám. Je mi vcelku fuk, kolik jich mám, léta jsem žila dobrovolně téměř s nulou, jezdila stopem po republice a živila se příležitostnými kšefty, když bylo "nejhůř", umím žít bez nich, ale musím přiznat, že s nimi je spousta věcí pohodlnější, zejména když máme dítě.
Promiň, já opět opakuji, že se nemusím a nechci ničeho vzdávat. Rodiče mají děti vychovávat a ne se jim obětovat. Napsala jsem ten článek, protože jsem byla hodně naštvaná na manžela, po kterém se kupodivu - dle tvé teorie - žádné obětování nechce. On nemusí obětovat ani pár hodin volného času, abych já mohla jít (třeba) na pivo? A já musím? Proč? Protože jsem matka??? Divná logika.
Syna odmalička vychováváme tak, aby byl zvyklý na společnost, na lidi, protože my zkrátka nějakým způsobem žijeme a nejsme zřejmě natolik uvědomělí na to, abychom se jej "pro blaho dítěte" vzdali.
A ještě tohle - naše dítě je zdravé, smějící se, hrající si, mluvící, není zaostalé z důvodů nevěnování se mu. Naopak je psychomotoricky docela napřed. Věnuju se mu úplně normálně, hraju si s ním, čtu si s ním knížky, ukazuju mu zvířátka atd. Jen to nedělám od rána do večera, ale "jen" třeba těch 5 hodin denně. Mimo mne se mu věnuje ještě někdo jiný. No a co? Myslíš, že mu to ubližuje? Že na pískovišti pod dohledem babičky trpí, zatímco se mnou by tam byl šťastný?
Nevím, máš zajímavý představy o "pracující matce". Asi máš dojem, že se ráno probudím, odvedu dítě někam pryč, pak se jdu na osm hodin vykecat do kanceláře, cestou z práce skočím ke kadeřníkovi nebo si nakoupit hadříky do butiku, večer ještě zajdu na kafe s kamarádkou, pak si vyzvednu dítě, doma ho hodím do postele s flaškou mlíka a nechám ho usnout... jenže já ho ráno normálně dám na nočník, nakrmím, umeju, převlíknu, hraju si s ním, pak ho na oběd odvezu k babičce, vrátím se domů, pracuju a někdy v šest mi babička malého přiveze zpátky. Odpoledne dvě hodiny spí, takže bdělého času "trpí" s prarodiči asi 4 hodiny. Od šesti až do doby, než usne (22.00 - 23.00) se mu zase normálně věnuju. Takhle vypadá normální den, existují samozřejmě výjimky, musím třeba odjet na služební cestu (1 - 2x do měsíce na 1 nebo 2 dny), mám zařizování na úřadech, takže si babička vezme malého už ráno, ale tohle je model NEJBĚŽNĚJŠÍ. Možná je to podle tebe na zbavení rodičovských práv, já na tom nic nenormálního ani zvrácenýho nevidím...