Libiku, to bylo teda dost ubohý ale budiž. Chápu že přiznat možnou souvislost mezi otevřeností, patrnerským chováním a fungujícím intimním životem, by možná znamenalo nakálet si do vlastního.
Já žanetu nemám potřebu nějak analyzovat ale prostě nedokážu brát všechno co říká, neb mi to dohromady neštymuje.
Pokud to mám napsat na plnou klávesnici, tak prostě NEVĚŔÍM tomu, že je možný pŕejít z plnohodnotného (oboustraně uspokojivého) sexu, do režimu "nechci, ale předstírám že jo" aniž by si toho nesobecký, vnímavý, milující a vstřícný manžel všiml a aniž by to zasáhlo (v dlouhodobém výhledu) do celého vztahu.
Vůbec nehdonotím jestli je žaneta lepší nebo horší než já (která muže klidně pošle do kelu i opakovaně, pokud nemá kapacitu), nebo jestli je looser když si to dost neužije. Ale kdž už napsala článek pod kterým je možné diskutovat, tak já za sebe říkám, že si myslím že sežene do průseru.
Předchozí