Dlohu jsem sbírala odvahu, než jsem se odhodlala napsat tohle..možná mají andílci opravdu velký úkol..
..tak jako můj andílek (potrat ve 12. týdnu)mi dal pochopit, že dítě není samozřejmost (což mi do té doby přišlo), tak díky Milence umřel (nejen) Ondrášek v náručí maminky a Ondrášek zase spoustě maminek dal pochopit jak OBROVSKÉ štěstí máme, že je můžeme držet v náručí teď a tady..a vážit si toho obrovského daru a povznést se nad prkotiny..
Holky, prosím nesesypte se na mě..vůbec si neumím představit tu šílenou prázdnotu, která po dětech zůstane, úplně mi stačí, když se u stromku dívám na radost svých dětí a vzpomenu si, že pod stromkem chybí ještě jeden dárek..
Je mi moc líto všech, které to potkalo..držte se
Předchozí