Přidat názor k článku A proč vlastně nepředstírat v posteli?

Zaneta: uplne na zacatek znovu predesilam, ze to je tvoje volba, tvoje vec, nikdo nema pravo ti ji hanet a ani ja to nedelam.
To, co ted napisu, je muj nazor, diskusni prispevek, kterym nechci rict, ze ses rozhodla blbe, rikam ti jen, proc ja bych se tak nerozhodla. Rikam to proto, ze ti tim nabizim moznost podivat se na problem z jineho hlediska. Pokud te toto nezajima, necti to dal, protoze te to muze akorat nastvat nebo snis cas, ktery muzes vyuzit jinak.

"že jsem nechtěla připravit dětem stejné dětství jako jsme měla já, tedy "panelákové dítě v milionovém městě". Proto velká zahrada a celkem malý dům, kde však každé dítko bude mít své soukromí. Tohle je pro mě na prvním místě, než se "radostně milovat" ve 2+1, kde jedno dítě zakopává o druhé a jediná zeleň ve městě je poseta psími hovny."

Chapu naprosto, vyrostla jsem presne v takovych podminkach, mozna jeste horsich, ctyri lida na triceti kvadratnich metrech se vsim vsudy, zvlast, kdyz jsme se sestrou dospivaly, bylo to psycho.
Presto bych si neporidila bydleni, ktere by me tak moc vysavalo jako tebe. Mista bez hoven jde najit i bez obrovske hypoteky a deti si vyhraji i na tristametrove zahrade. Slusne bydleni je pro dobre fungovani rodiny jednoznacne zasadne dulezite, to vubec nenapadam. Ale jsou jeste i jine dulezite veci, treba to, ze rodice nejsou permanentne pretizeni a chronicky vycerpani, to je minimalne stejne dulezite jako kvalita bydleni. Podle mne je dobre si tohle pripustit do vedomi.
To, co jsi napsala, svedci o tom, ze "radostne milovani" je pro tebe neco, co si zaslouzi byt zlehceno. Podle mne ne. Ja si toho skutecne vazim vic nez baraku (mam barak) a i pro fungovani rodiny zrovna tak povazuju za zasadnejsi dostatek intimity a spolecneho casu nez rozlohu obytne plochy. Kdyz bych na necem byla nucena setrit, nesetrila bych na lasce a je uplne jedno v jake podobe.