Přidat názor k článku A proč vlastně nepředstírat v posteli?

Libik: fakt nevim. My si poridili to, na co jsme bezpecne vedeli, ze mame. Pujcili jsme si, ale tolik, kolik jsme vedeli, ze splatime za pet let s tim, ze budeme moci delat jeste i jine veci, nez umorovat dluh (cili malo).
Udelali jsme si drtivou vetsinu veci sami nebo s pomoci pratel, v leccems jsme museli dlouho dumat, jak najit kvalitni a financne dostupne reseni.Slo to a bylo to fajn, i kdyz nekdy to bylo na zblazneni a stridave jsme s muzem meli kazdy nekolik dost zbesilych krizi, nakonec na to, presne jak pises, sblizilo. Take jsme ze zacatku zili v hodne polnich podminkach a nejstarsi deti na to ukrutne remcaly. Dneska na to radi vzpominaji a chlubi se tim, jaci byli skauti. Tesilo a tesi nas, kdyz nam veci rostou pod rukama, ucime se a v nejhorsim, kdyz se nam podari prekonat neuspech.
A, samozrejme, neni dodnes hotovo. Nikdy nebude. Kdyz je dum hotovy, prichazi smrt (pravi klasik z Arabie). Ale nam to neva. Nekdy se radostne milujeme a jindy se zurive hadame nebo tise trucujeme, ale jsme spolu, spolu planujeme, dohadujeme se, pak ty plany realizujeme a NAM to takhle vyhovuje. Neumim si predstavit, ze bych kvuli tomu, abychom uplatili hypoteku, videla sveho muze jen o vikendech a ani o nich se s nim nemohla vyladit na stejnou vlnu. MNE OSOBNE to pripada jako naprosto neumerna cena.