Přidat názor k článku Kojení - životní nutnost nebo možnost?

Já jsem ve svém prvním příspěvku vyjadřovala konkrétní námitky k článku jako takovému, o mé názory na konení v té době ani moc nešlo, to až později.

Takže tedy shrnutí: myslím si, že téměř každá žena je fyzicky schopna kojit (schopny nejsou např. ženy po mastektomii, s nějakou hormonální poruchou atd.). Téměř každá je také schopna kojit za daných okolností (schopny nejsou např. ženy, co berou nutné léky kontraindikované s kojením). Tím netvrdím, že kojení je věc snadná a že při propuštění z porodnice ji musí každá ovládat levou zadní (to ke komentářům typu "ani po čtyřech dnech v porodnici se setřičkám nepodařilo mě rozkojit").

Dále se domnívám, že ani v baby friendly porodnicích je zásadní nedostatek podpory kojení, personálu je málo a navíc je nedostatečně informován (např. mě dětská lékařka v Bohunicích letos v létě řekla, že moje třídenní dcera by ještě neměla na jedno kojení vypít 100ml a ať jí místo toho dávám čaj). Nenabízí odsávačky, nepoučí o tom, co může žena očekávat při nástupu laktace (bolestivé nalití prsou, bolest bradavek...) a co s tím dělat (jedna sestra řekne odstříkávejte, druhá že v žádném případě a že ta první byla z Obilňák, že tam jsou praštění...). Také přiložení dítěte do půl hodiny po porodu není běžně praktikováno (mají v té době tendenci děti odnášet na vykoupání a další naprosto zbytečné úkony).

Ovšem to, že je úroveň péče v porodnicích mizerná, není "obhajobou" nekojících matek. Je přece na zodpovědnosti každé těhotné si zjistit všechny potřebné informace, případně si zaplatit laktační poradkyni a podobně.

Čili vše, co jsem se snažila říct je, že to, zda žena (bez výše zmíněných objektivních překážek) bude kojit či ne, záleží výhradně na tom, jak moc se o to bude snažit. Jistě, každá máme jiné subjektivní limity, co jedna vydrží, druhá ne (např. to odstříkávání, bolest, nervy atd.). Jen mi pak prostě principiálně vadí, že žena, co se jí kojit nepodařilo, tvrdí, že to "nešlo". Správně by podle mě měla říkat, že se jí to nepodařilo. Možná malý významový rozdíl, ale podle mě dost podstatný.

K tomu čistému svědomí -- myslím si, že kdo se snažil podle svého nejlepšího svědomí, prostě jak nejlíp dokázal (v danou chvíli a při daných okolnostech) a přesto se nezadařilo, nemá si co vyčítat. Ale to samozřejmě záleží na jeho celkovém postoji k životu a na jeho sebevědomí. Jsou lidi, co se cítí provinile vždycky a pořád si říkají "coby kdyby", ale to už je mimo tuto diskuzi a zdaleka to nesouvisí jen s kojením.

Pak tu někteří napadali výsledky výzkumů týkajících se kojení, ale to už je jiný problém. Pokud někdo ignoruje např. doporučení WHO (založená na vědeckých důkazech), asi nemá moc cenu s ním vést diskuzi. Zastánce "rohlíku s kečupem" taky hodlám nadále ignorovat.

Tak snad jsem na nic nezapomněla...