Musím nesouhlasit s paní, která tvrdí, že to byla soubeckost a chudák dítě. Bratr mé babičky byl také takto postižený, ale na světě jsem neznala asi šťastnějšího tvora. Byl hrozně hodný, pořád někde pomáhal, pracoval (uklízel uhlí, sníh, chodil sbírat všechno možné apod). Skončil pak vlivem okolností v domově důchodců a tam byl strašně spokojen (nechtěl ani k babičce na svátky, chtěl zůstat tam). Opět tam pomáhal personálu v kuchyni, na zahradě, s ostatními klienty domova. Zemřel v 52 letech, což je výkon. Nikdo nemá právo soudit, kdo je kdy šťastný. Často i zdravý mladý člověk, který je bohatý, nemusí být tak šťastný jako byl můj prastrýc. Jinak, zpočátku jsem si myslela, že článek je z poslední doby (manželova věta o hroutící se světové ekonomice). Tak buď se to hroutí furt, nebo nás straší, nebo opravdu platí pravidla ekonomického cyklu růstu a poklesu