Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Pamatuju si, jak jsem kdysi chodila na sborový zpěv, tou dobou jsem měla dost náročnou práci. Chodila tam s námi i maminka s 10-ti letým Tadeáškem, který měl Downa.

Jedou jsem dorazila úplně vystresovaná a vyčerpaná, a Tadeášek ke mně přišel, vzal mě za ruce a řekl: "Haničko, ty jsi nějaká smutná" a díval se mi do očí... Bylo to jako napít se ze studánky z čistou vodou, po asi půl minutě mi doslova nabil baterky. Zároveň v tom bylo i tolik zájmu a přátelství, kolik člověk zažívá jen málokdy...

Zkrátka, pro mě nezapomenutelný zážitek. Díky Bohu za takové Tadeášky...