Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Mám bratránka stejně starého jako já, téměř třicátník, říkejme mu třeba Michal. Michal je mentálně postižený, trpí jistou formou autismu, v průběhu let se jeho stav mírně zhoršuje, přidaly se i tělesné vady. Navštěvoval speciální ZŠ, teď dochází do chráněné dílny, kde pracuje. Žije s rodiči. Žijeme vedle sebe dlouho, takže mi nepřipadá nejak výjimečný.
Díky němu jsem už jako dítě poznala prostředí různě hendikepovaných dětí, jezdila jsem za ním na tábory, kde byly samozřejmě i děti s DS. Nesmírně milé, zlaté bytosti. Nikdy nezapomenu na roky, kdy jsem jim na jejich prání vozila Bravíčka a Cosmopolitany, pak jsme se zmalovaly a šlo se na večerní táborovou tancovačku. Šminky - největší hobby patnáctek s DS. Divné? Nejsme svatí, i my v rodině nebo s přáteli jsme si občas z Michala a jeho kamarádů dělali legraci, i on z nás.
Jeho rodiče mají nyní šedesát, nejsou to ale žádní věchýtci, oba ještě pracují, strýc na velice prestižním postu. Samozřejmě vždy řešili otázku, co bude, až nebudou. Má ještě sourozence (zdravé), kteří myslím počítají s tím, že se o Míšu budou starat. Rodiče je tak vychovali. My ze vzdálenější rodiny ukládáme od doby, co vyděláváme, určitou částku stranou - takové rodinné "Konto Míša", snad mu to alespoň trochu v budoucnu pomůže. Můj muž se zapojil, ještě jsme nebyli svoji. Po rodičích tudíš mnoho peněz nezdědím a je mi to fuk. To je asi to, že bych si stejně nevzala, nepřátelila se s nikým, kdo by to neakceptoval, natož vedl kecy o eliminaci slabých. Existence Michala mi pomohla ujasnit hodnoty, cítím se jakoby jistější, šťastnější. Nedokážu si představit, že by nebyl. Mám ho ráda, i když mě třeba v pubertě strašně vytáčel .
Jestli to měli jeho rodiče jednoduché? Ne, v žádném případě. Velké nároky na čas, spolupráci, organizaci. Všechno zvládli a zvládají, sportují, za kulturou chodí asi tak dvacetkrát častěji než já.. Jednoduché to nemají ale ani rodiče mého spolužáka z VŠ, který má IQ 160 a opět recidivuje s užíváním pervitinu.
Jen na okraj, mám malé dítě (zdravé) a v pondělí mě čeká NT a biochemický screening s dalším miminkem. Šla bych na potrat v případě pravděpodobnosti DS? Nevím. Chci postižené dítě? Ne. Šla bych na potrat, když by mé dítě kopalo (cca po 20tt.)? V žádném případě. Věřící nejsem, ani naše rodina.
Ještě chci upozornit lidi s názory jako Mystik a spol., že nebudu na vaše provokace reagovat, o totéž prosím i ostatní. Je mi smutno z faktu, že Michal by se k vám pravděpodobně choval hezky. Je už takový.
Vám ostatním hezký advent (Michal vyrábí fakt překrásné svíčky)!