Nechápu, proč někteří tady kritizují autorku za to, že si vědomě nechala postižené dítě, ale zrovna tak nechápu kritiku autorky vůči matkám, které kvůli postižení dítěte jdou na potrat.
Ať už si žena dítě nechá či ne, je to jen její věc, její rozhodnutí, svědomí i odpovědnost. Já mám dítě zdravé, jak bych se zachovala v autorčině situaci nevím, můžu si teď říkat, že bych zřejmě šla na potrat, ale vzhledem k tomu, že v té situaci nejsem nemůžu posuzovat.
Postižené dítě bude vždy jiné. Rodiče, kteří se rozhodnou ho nechat narodit musí počítat s prakticky doživotní péčí o "věčné" dítě, ale pokud ho chtějí proč je kritizovat???