Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

trefné,mojí babičce se narodila holčička,která během porodu se přiškrtila na pupeční šnůře,skřísili jí,ale bohužel s trvalím postižením mozku.babička jí vychovávala do 12let s tím,že rok po jejím narozením se jí narodilo zdravý syn.zvládala výchovu obou!ve 12letech s ohledem na její postižení jí začlenila do týdenní školky pro stejně postižené,každý víkend a prázdniny trávila doma.asi jí někteří nechápali,když 12let jí měla doma proč to dělá ted?já to pochopila až v dospělosti,kdy babička i děda umřeli a teta se bez problémů začlenila do komunity stejně postižených.tvrdili ,že se dožije max. 18,ted má 60 a je vitální,sice na úrovni 3-5let dítěte,ale dá se s ní domluvit aspon na nějakých základech.můj tatka bydlí dál než je ústav kde teta je a při dědickém řízení jsem byla ustanovena poručníkem,takže se snažím si jí aspon 1-2 do roka vzít+navštívit a nejen ona ,ale i její spolubydlící jsou velice příjemní lidé.a moje děti?nehledí na tyto lidi s otevřenou pusou a berou je jako součást našeho společenství.myslím,že vše nás něčemu učí,takže odsuzovat někoho za něco bez vlastní zkušenosti je smutné.