Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

"Normální člověk svého sourozence napospas nenechá."
Napadlo tě ale, že tím pádem rodiče rozhodují i za své zdravé děti a určují jim budoucnost, která se jim nemusí líbit? To je jako v případě, kdy se ambiciózní rodiče rozhodnou mít z dítěte za každou cenu fotbalistu, tenistu nebo právníka. Nedovolila bych si za svého syna rozhodovat o tom, co bude dělat, až bude dospělý. A upřímně řečeno, kdyby mi moje matka odkázala po smrti starost o postiženého sourozence, neskákala bych nadšením metr vysoko. Ano, dát ho třeba ve 40 - 50 letech do ústavu je "špatně", pokud byl až do té doby zvyklý na domov a rodiče. Ale vám fakt nikomu nepřijde divné automaticky obětovat svůj život péči o postiženého bratra/sestru? Aby on byl v pohodě, já v pohodě nebudu? Kde to jsem, na planetě svatých mučedníků?