Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

ještě před třemi lety bych se přidala do tábora těch, které si myslí, že narození postiženého dítěte je ta největší tragédie a díky bohu za dnešní medicínu, která dovede před takovým neštěstím uchránit. Dnes jsem přesvědčena o tom, že život je ten největší dar a nemáme právo o něm rozhodovat. Možná to bude působit fatalisticky, ale myslím, že vše, co mě až dosud v tomto životě potkalo, mě také potkat mělo a bylo tomu tak správně. Neznamená to, že bych rány osudu přijímala se svěšenou hlavou, ale chápu je především jako výzvu a životní lekci. Každá z nich mě obohatila a posunula dál.
Mám dvouletou dceru a od okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, to vnímám jako skutečné požehnání (to nesouvisí s tím, zda věřím, či ne). Rovněž jsem pochopila, jak hluboce jsem se mýlila, když jsem si myslela, že v takových okamžicích existují jednoduchá řešení. Je jedno, zda má dítě 5 nebo 50 cm, ten neuvěřitelný potenciál tam je a ani rozlišení typu zárodek - plod to nezmění. Od té doby, co je tu naše sluníčko s námi, se cítím obdarovaná a cítila bych se tak, i kdyby nebyla zdravá...