Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Monty a co starost o nemohoucí rodiče?Na ty se taky vykašlem a necháme je někde v ústavu,protože nebudem obětovat svůj život?Ona péče o nemohoucího(ať už seniora,postiženého nebo třeba těžce nemocného)nemusí být zákonitě ve znamení zničení si života.Starala jsme se jak o nemohoucí seniory,tak o těžce nemocnou maminku,ted mám těžce nemocné dítě.Přesto mám čas i na svůj osobní život.Ráda zajdu s kámoškou na kafčo, jedu na výlet, máme psy takže chodím třeba i na cvičák se psem.Ono všechno jde,ale musí být vůle to zvládnout.Dá se využít stacionář,domácí péče,popřípadě zaplatit zdravotní sestru na hlídání.S manželem se střídáme, aby každý měl čas si oddychnout a vysadit.Občas pomůže moje mamka,ale není to pravidlo.
To,že jeden ze sourozenců zůstane na krku ostatním,se může stát i za jiných okolností,než je zrovna postižení od mala.Stačí úraz,třeba i v dospělém věku,vážná nemoc,nebo třeba i hazard se životem z vlastní strany.A jsem přesvědčena ,že právě sourozenci,kteří jsou na svého "kapku jiného" sourozence zvyklí od mala,se s tím poperou o kapku lépe,než když se to stane až během života dotyčného.
A navíc to co z pohledu jednoho může být zničený život,z pohledu druhého může být život plně prožitý.