Hani, děkuji za krásný článek. Věřím, že děti s DS mají v sobě dar obohacovat své okolí a že ani nejde jinak - své dítě prostě miluješ. Mám 5-ti měsíční dceru Lucinku, která se narodila o 6týdnů dřív. Měla 2030g, silnou žloutenku a byla hodně spavá. Doktorce na dětské JIPce se "nelíbila" a tak mi velmi nešetrným způsobem sdělila, že si myslí, že má 50:50 Downův syndrom a že jí chce nechat udělat krevní testy. V první chvíli jsem poslouchala každé její slovo bez dechu a to zcela odevzdaně. Opakovala jsem, že kdybych se o tom dozvěděla už v těhotenství, že bych si jí stejně nechala...... Jenže Lucinku jsem teď držela v náručí a já poznala pocit, který jsem neznala - že své dítě miluju a chci po něj to nejlepší....prostě hrozně moc chci, aby bylo zdravé.....Nepochybovala jsem o tom, že bychom se o ní postarali, nebála jsem se reakce okolí - tohle jsem neřešila, jen tak hrozně bolelo, že to nemůžu změnit. Tekly mi slzy jako hrachy - myslím, že nejtěžší pro rodiče je se s tím vyrovnat. Během jedné hodiny jsem se za pomoci mých nejbližších dala tak nějak do pohody, kvůli Lucíkovi, abych to na ní nepřenášela a čekala jsem na výsledky. Trvalo 6dní, než přišly - Lucinka nemá DS. Když se vrátím zpět do těhotenství - opravdu jsem byla přesvědčená, že nechci absolvovat amniocentézu, Triple testy ale dopadly dobře. Chtěla jsem si nechat své dítě, ať by výsledky dopadly jakkoli - ale po tomhle jsem názor změnila. Moje gynekoložka si plně uvědomuje nepřesnost Triple testu, takže v 14týdnu posílá své pacošky do Screening centra, kde na velkém ultrazvuku a po testech krve a moči diagnostikují případné vrozené vady - a přiznám se, že bych po této zkušenosti asi na potrat šla, pokud by se ukázalo, že má mé druhé dítě DS. Ale to se taky může změnit - až budu těhotná, budu se na mimi těšit - je to prostě hodně složité a myslím si, že to rozhodnutí musí udělat každý sám za sebe, a ať se rozhodne jakkoli, okolí by to mělo respektovat!!!!!!!!!! Přeji celé tvé rodině jen to nejlepší!!!!! S pozdravem Alena Mašínová s Lucinkou
Předchozí