Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Petro Noemi, zda se, ze nekdy ani spisovatele neumeji cist.

Nevim kde jsi doslova v clanku vycetla tohle: "Pokud by se někdo rozhodl ponechat si postižené dítě v domnění, že rodinu stmelí, měl by si uvědomit, že je to statisticky dost nepravděpodobné." Ja jsem z nej vycetla, ze do rodiny, kde se rodice milovali, se narodilo dite. Z lasky a ne z planovani, jak to zcela bezne a normalne byva. A problemy, ktere prineslo, rodinu stmelilo.

Mozna pro nektere jedince, kteri si povazuji za racionalni, predstava neplanovaneho, a zadnymi zvlastnymi ukolami (treba stmelit rodinu) planovane nepovereneho ditete je nepredstavitelne, ale svedcim ze stava se to, a odkazuji na text jak je psany.

A tohle je jiz generalizace, na kterou nemas pravo:
"Láska potřebuje čas, pokud někdo "miluje" své dítě před narozením, miluje především svou představu, ne toho konkrétního jedince." Neberu tvoje pravo prozivat svoji tehotenstvi jak se ti libi a dari, chvalim za uprimnost, ale nekomu je dano prozivat ji jinak. Mne treba vnimani (a ano i milovani) toho jedince, smyslami, ktere jen v tehotenstvi jsou dane, jako jemne vytuseni povahy, predstav a citu toho druheho mozku v brisku se jevi jako zcela realni a zazita vec. A neni to jen takova iracionalni predstava: jednak predstavy o povaze se splnuji po narozeni alespon do velke mire, a ty predstavy nejsou uplne nevysvetlitelne: hormony (coz je sprostredkovatel citu) ditete koluji krevnim obehem matky. Takze laskave: negeneralizuj.

Zvetsena statisticka pravdepodobnost neni duvod znevazit nici volbu.

Rodine Elisky preji moc stesti a zdaru!