Přestala bych okamžitě lítat jak letadlo a cokoli zkoušet, dávala bych mu 5 jídel denně stylem nechceš-nejez, pítko bych vybrala takové, s kterým umí zacházet a nechala mu pití volně k dispozici, s připomenutím jen při jídlech.
Přestala bych naléhat a jakkoli se podbízet. Ze začátku bude krize, bude ti připadat, že nejí vůbec, ale pokud vydržíš, pochopí, že jídlo není tvůj zájem, ale jeho zájem. Že on se necítí dobře, když má hlad.
No a v neposlední řadě, trochu bych mu zkusila věřit, že ví, jestli má hlad nebo ne. Není moc pravděpodobné, že by umřel hlady
Opakovaným naléháním a tím, že mu pořád vysvětluješ, jak je jídlo a pití důležité a dáváš mu najevo, že ti na tom moc záleží, jen víc a víc roztáčíš tyhle tanečky. Když tě na tom nevydusí, přestane jídlo a pití odmítat.
Pokud už chceš odstavovat, stejně jednoznačný režim bych stanovila i pro kojení. Například - ráno, poledne, večer, vždy jen jednou. Jindy nedat.
Jde o to, aby jedl proto, že má potřebu jíst, aby se mu vrátil normální přirozený postoj k jídlu a pití, dokud jí či nejí kvůli tobě či navzdory tobě, je to špatně a lepší to nebude.