Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Teda ty jsi fakt případ. To už se tu dlouho nestalo, aby byl někdo takhle strašně zlý, jako ty. No přát někomu, aby se mu dítě vybouralo, to je síla.
A proč? Protože nejsi tolerantní přijmout fakt, že zkrátka ne každá maminka, která by dopředu věděla, že bude mít dítě s DS, by tuto skutečnost zvládla.
Já teď zažívám pocity dosti smíšené. Před pár lety moje kolegyně odvedla od rodiny jednoho muže. Ten muž měl dvě dcery těžce postižené (mukopolysachoridóza v nějtěžším stupni) a těhotnou manželku se zdravým děťátkem v bříšku. Pán svou ženu opustil a počal dítě s kolegyní. Vše se zdálo být normální. Kolegyni dělali mnohočetná genetická vyšetření, aby se eliminovala mukopolysacharidóza (v případě, že by se potvrdila, byl by následoval potrat). Nicméně narodil se krásný chlapeček. Krásný, zdravý...jenže po čase se zjistilo, že chlapeček neleze, nemůže stát, chodit apod. Přišlo se na příčinu - těžká atrofie svalů, přesný název choroby neznám; prognóza: smrt do 1-2 let. No, chlapečkovi jsou 3 roky, pokud mu bude "osud přát", bude žít ještě tak další 1-2 roky. Mentálně se vyvíjí jako normální dítě a tím víc si uvědomuje, že neumí běhat jako ostatní atd. Když jsem s kolegyní hovořila, sdělila mi, že i tato vada se dá genetickými testy potvrdit předem, ale že po tomto postižení nikdo nepátral. Kdyby to prý věděla dopředu, nikdy by malého nedonosila. A to skutečně kloučka miluje. A jen tak na okraj... pán se s kolegyní rozešel a vrátil se k manželce a ke zdravému dítěti...