Petro, hormony jako spouštěč nebo zprostředkovatel citů? To je otázka
. Na to neumí odpovědět nikdo. Je jisté, že když se cítíme nějak, tak se zároveň v mozku uvolňují jisté látky. Ale jak je to s kauzalitou? Když ty dodáme uměle, tak se budeme nějak cítit, třeba budeme řekněme brečet smutkem. Když tě ale rozbrečím zcela psychologickými vlivy, tak se ti ty látky v mozku udělají taky.
Tak co bylo dřív - chemikálie nebo pocit?
Nezbývá než si říct, že tyhle věci jdou prostě ruku v ruce, že nelze zkoumat otázku slepice a vejce, ale že projevem toho, čemu říkáme třeba smutek, je nějaká subjektivní nálada a nějaký objektivně měřitelný změny hladiny různých látek, mimo jiné i hormonů.
Proto mi přijde úsměvný hádat se, jestli hormony či jiné chemikálie jsou příčinou nebo následkem nějakého psychického děje, ve skutečnosti jdou prostě ruku v ruce.