Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Ale autorka přece nenabádá všechny, aby si taky pořídili postižené dítě, že je to udělá šťastnými. Pouze píše o to, že ona je šťastná i s postiženýcm dítětem a že i ono dítě je šťastné. Určitě z nich to štěstí nepryští nepřetržite 24/7, ale zdá se, že jsou spokojení a že jim to doma funguje. Což je velmi příjemné číst.
Při mé míře čtenářské gramostnosti skutečně nemám problém pochopit ten článek než jako subjektivní výpověď

Mimochodem, já jsem svoje děti milovala už, když jsem je nosila v břiše. Ne jejich zidealizovaný obraz, ale je samotné. K tomu, abych někoho milovala, zřejmě nepotřebuji, abych se ho mohla dotýkat nebo ho vidět Šťastná jsem to žena s vysokou hladinou oxytocinu v krvi