Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Já mám pocit, že bych ulehčila, no... Dodnes mám pocit viny, že jsem nijak nepomohla svojí matce, ani tam, ani tam, prostě nijak. Ale ten pocit je nepřenosný... Mmch,já opravdu nechci soudit něčí rozhodnutí... jen to celkové vyznění - všechno je bezva, hurá, obdivujeme tě.
Moje kamarádka má syna po poporodní obrně, a co na ní mám ráda já je, že i s v podstatě imobilním dítětem prožila úplně normální život včetně pařeb, cestování na konzerty, včetně toho, že když cítila, že jí to leze na mozek, šoupla děti hlídačce a šla do práce. Jenže ta by nikdy nanapsala nic na jakýkoli rodinný server, to je pravdu .)