Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Mila Petro,

No vidis, zadas po autorce zodpovednost za to co pise, ale zatim mas problem vzit si zodpovednost i za kratoucky prispevecek, ktery jsi napsala. Tohle:
" Právě proto mi jisté věci připadají trochu absurdní... Prostě nestavím vlastní pocitový komfort nad reálnou událost. Teď nemluvím o lidech s DS, ale spíš s těžšími postiženími. Nechat je narodit, abych se s nimi mohla rozloučit? A co to poskytne jim? Možnost prožít 14 dní na přístrojích?
Vždycky jsem ženy považovala za pragmatická stvoření, ale koukám, že to nebude tak horké :))"

Nekolika lidi ti odpovedelo, ze nejde o sobectvi, ale o viru, zalozenou na osobnich zkusenostech (stejne platnych, jako ty tvoje), ze to je to nejmensi, co matka mela by diteti poskytnout: zivot v jeho prirozene delce, a objeti. Ta druha strana ma dost sebereflexe aby uznavala, ze jde o spor nerozlustitelny, ze je to vec ryze osobnich zkusenosti a neproveritelny ani neresitelny.

Stacilo by rict, sorry, blbe jsem to formulovala, jde jen o moji zkusenost a postoj, opravdu nevim, co je lepsi.

Rikas pouze, ze je to tvuj nazor. Jasny, vzit ho za sveho mi ani nenapadlo