Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Předávkování Dušíny :) A upřímně řečeno, nezdá se, že jsem to já, kdo má problém s jiným názorem, podle toho řevu, co se spustil.

Zkrátka není mi sympatický tón, ve kterém se článek nesl, ani následný frenetický potlesk (mmch, kdyby se mi narodilo dítě s postižením, které by umožňovalo pobyt doma, jako je třeba DS, taky bych považovala za svou povinnost zajitit mu v mezích možností šťastný život), ale rozhodně to neznamená, že bych měla něco proti postiženým, proti dávkám pro postižené a operacím postižených, nebo rodičům, kteří si postižené dítě rozhodnou nechat. Každý si volíme svou cestu a žádná univerzální pravda neexistuje, ba ani univerzální ctnost.

Jo, ještě jedna věc... některé příspěvky o "downících" mi přišly dost strašné, protože se z nich zdálo, že milý a pozitivní "down" je přínosem, takovým "bláznem božím". Když pohladí, usměje se, je to sluníčko... a co když se nesměje a nehladí? Jako dítě jsem si hrála s dětmi s DS a ty rozhodně milé nebyly, občas byly dost agresivní. Když už je přijímáme, tak snad se vším všudy, i s tím, že to nebudou jen "sluníčka".