Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Kudlo,
nechce se mi to dohledávat a číst celou debatu znova, jsem na netu jen na skok... promiň.
Dilema je vždycky hnusné, jenže v tomto případě je neodvratné. Nemohoucí rodiče nastat nemusí - dost lidí ke sklonku života nemohoucí není a naposledy vydechnou v klidu a pokoji ve vlastních peřinách poté, co vypleli jahody a nakrmili králíky. Pokud je v rodině postižené dítě, tak to nastat bohužel MUSÍ.
Proto si já osobně - aniž bych si nárokovala patent na rozum - myslím, že je lepší postižené dítě alespoň částečně zvykat na péči dalších osob (nemusí být hned ústavní, existují různé stacionáře apod.). V jeho vlastním zájmu i v zájmu jeho sourozenců.
Mimochodem, měla jsem známou, která pracovala s dětmi s DS a v jejich dílně jsem docela zírala, co byly schopné vytvořit. "Blbé" bohužel je to, že člověk/rodič prostě předem NEVÍ, jak se budou věci mít za 10, 20 let. A stupně retardace u DS, jak tu už ostatně padlo, jsou různé...