Copak to je, to "děsivé rodinné tajemství, co lidem v kolikáté generaci ničí životy a nesmí se o něm mluvit?"
Nemusí být jen děti zdravé. Znám rodinu, kde si dětí pořídili šest. Sice vykládají, jak jsou šťastní, ale na úkor toho, že se děti nenají, protože na to není, kde sežerou i švába, jen když je to jídlo, žijou v bytě, co pamatuje i předminulé století, všude neskutečný binec, protože matka nestačí uklízet, děti k tomu nevede, protože to je prý zbytečné, když za chvíli je špína znovu. Sociálka jim děti chtěla sebrat, ale k tomu nakonec nedošlo. Děti se vzájemně nenávidí, protože kvůli tomu, že jich je moc, tu jedno nejede na hory, nikdy nebyli na dovolené, protstě vztahy na bodu mrazu. Vážení, radši budu mít dětí méně a šťastných a přiměřeně zajištěných, než plnou chalupu hladových otrhanců. V čem vidíte to štěstí? Že v neděli musím vařit guláš v prádelňáku a ve druhém knedlíky, aby se celá armáda najedla? Tak mně mějte třeba za sobce, ale já si v neděli radši vyrazím na bazén nebo na výlet.
Předchozí