On ten projevený názor je taky závislý na tom, KDO ho projevuje. Není náhoda, že většinu rozhodnutí za děti dělají rodiče, děti do toho kecají více či méně na úrovni své mentální vyspělosti. Na jednu stranu můžeš říct, že rodiče můžou být blbci a konat proti skutečnému zájmu dítěte - jistě je mnoho takových a ani si to neuvědomují, ale na druhou stranu nikdo nic lepšího nevymyslel. Není bližší osoba tomu dítěti, než je rodič. Není osoba, která bude společněji s ním žít jeho život, dokud nebude soběstačné (s výjimkou extrémních případů kriminality, disociality a ústavní výchovy). Takže jsme zase zpátky u toho, ten rodič je tu od takových rozhodnutí.
A pokud jde o tu neprojevenou vůli - inu, jaksi, zatímco nepochopení toho, že někdo žít nechce, lze v budoucnu napravit, nepochopení toho, že ve skutečnosti žít chtěl, zpátky nevezmeš. To je nevratné, jakmile ho dáš jednou zabít.
Předchozí