...jsem asi bibloholik
. Odměňuju se knížkama
. Ne, vážně. Já se cinzanem neodměňovala, ale dělala si radost ve chvílích, kdy mně ze synka už málem hrabalo. Když jsem zjistila, že si takto řeším smutky nějak často, radši jsem zašla za psychiatrem (teda impulsů pro návštěvu odborníka bylo víc). Předepsal antidepresiva, a depresivní stavy se (aspoň dočasně) upravily. Kvůli lékům ale abstinuju (už několik let). Je fakt, že zpočátku mi dobré vínko nebo cinzanko chyběly
, ačkoliv jsem alkoholik zajisté nebyla. Zvykla jsem si, a dnes mi vlastně alkohol vůbec nechybí. Odměňuju se (když to jde) koníčkem (miluju knížky, sbírám pohledy). V dobách, kdy jsem na vínko dostala nehoráznou chuť
, nahrazovala jsem ho hroznovou šťávou, a občas jsem hřešila punčovým zákuskem
.
Obecně si myslím, že dát si občas skleničku dvě vínka ještě ani zdaleka není alkoholismus.