Hm, hm, tak to asi skončím v léčebně. Já, spousta mých známých a kamarádů, všichni. Nedám dopustit na francouzská a moravská vína. Jezdíme do sklípků, nikterak se neopíjíme, ale vychutnáváme. Prostě víno k našemu životu patří, jako dobré jídlo, obojí přiměřeně, už řadu let, aniž bych pozorovala nezdravý aneb latentní nárůst nebo závislost. Když mi není dobře (na těle i na duši), víno si nedám. Dám si litr bylinkového čaje, knížku, zalezu do deky a víno mi nechybí. Tak jaký alkoholismus? Sommelierské a kulinářské zážitky za nic nevyměním. Prostě pijeme víc než naše maminky a tatínkové, ale taky víc děláme a víc si užíváme života a svobody, v čemkoli. A to je dobře, ne?
Předchozí