Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Tak jsem si z nudy cetla clanky a narazila na tenhle. Zaujal mne. Ale pri jeho cteni jsem mela ponekud smisene pocity. Nevim co si mam o tom myslet, ale na mne ten clanek pusobi dojmem - volani o pomoc, nevim si rady s vychovou atd. Mozna se pletu, ale ja osobne mam z neho tento pocit.

Taky jsem si cetla nektere prispevky k clanku a priznam se, ze nad mnohymi jsem se musela pousmat. Ne proto, ze jsou "naivni", ale proto, ze jsem vlastne prozila kdysi neco podobneho a vzpomnela si na to.
Monty chce, aby ji manzel pomohl s vychovou, ze jen lezi a spi, ze musi prosit tchyni, ze pri materske musi pracovat atd. ?Ale proc si takhle ztezuje zivot???!!!
Jsem starsi rocnik a moje deti jsem zacla vychovavat v minulem rezimu a skocila s nema do revoluce.
Tehdy jsem byla vdana, mezi detmi nebyl velky vekovy rozdil, takze jsem se mela co ohanet. Manzel mi taky s nicim nepomohl. Kdyz jsem potrebovala jit nakoupit, bohuzel, musela jsem vzit hluboky kocarek a starsi dite bud posadit pod nej do kosiku, nebo ho dat do sportaku. Bylo to dost legracni pohled, tlacit pred sebou hluboky a za sebou tahnout sportak. Ale jinak to proste neslo. Manzel sel z prace misto domu do hospody. Behala jsem s detmi po nakupech, zarizovala, k lekari (jak k detskemu, tak ke svemu) atd. Mela jsem sice tchyni kousek a babicku, a taky mi dost pomahaly, ale tchyne je operovana na srdce, takze ta pomoci moc nemohla a babicka uz mela "odslouzino", jen sem tam pohlidala, kdyz jsem opravdu nutne potrebovala. TAkze vsechno sama. A k tomu jsem stihla doma uklidit, navarit, vyzehlit, vyprat a dokonce jsem si upletla plno svetru a nasila plno veci jak pro kluky, tak pro sebe. Ja si myslim, ze vse jde skloubit. Ale, musela jsem tomu neco obetovat. Ta obet byla moje dobra pracovni kariera. Vzdala jsem se ji ve prospech svych deti a jejich blaha. A vyplatilo se mi to a dodnes toho nelituji. Pri konci druhe materske mi volali z prace, jestli bych na mesic nemohla nastoupit, ze mne potrebuji. Takze jsem na mesic prerusila materskou, deti prihlasila do jesli a skolky a mesic pracovala. Mohu rict, ze tehdy jsem opravdu mela co delat, abych neodpadla. Rano v 5 hod. vstavat, v 6 obliknout kluky a utikat s nema kilometr do jesli a skolky. Klukum se nechtelo, to vite, skoro jeste batolata toho tolik nenachodi, kolikrat jsem musela vytahnout kocar. No, mesic jsem to vydrzela a byla rada, ze mohu byt opet s detma doma. Kdyz mi materska skoncila, nastoupili znovu do skolky. Byli starsi, takze ranni honicka uz nebyla tak hrozna. Casem si na to zvykli a byli to oni, kdo budili mne, ne ja je. NO a vychovavala jsem je vlastne az do soucasnosti. Vsechno jsme zvladli a nepotrebovali jsme k tomu ani manzela (se kterym jsem se po case rozvedla). Prijem nam pro tri stacil a bidu jsme nemeli.
Proto ty me smisene pocity, protoze dnesni mlada devcata si jedna vedle druhe stezuji, ze to nezvladaji, prosi maminy, babicky, tchyne o pomoc, o hlidani atd. Moje mama mi taky rikala, ze koho jsem si vzala, toho mam doma, at ted nebrecim a staram se. Kazdy to pry musel vydrzet. To vite, ze jsem byla tenkrat vzteky bez sebe, byla jsem mlada, chtela jsem se bavit, chodit mezi lidi, tancovat atd. Ale proste to neslo. S detma to nejde. Jednou mate povinnost vuci nim a to by melo byt prednejsi. Ja si myslim, ze v tom je problem dnesnich mladych zen a maminek. Ze jim "jiny svet" umoznil lepsi druh sebevzdelavani, zabavy, uplatneni atd. a nedokazou to skloubit s miminem. Chteji mit mozna oboji a kdyz to nezvladaji, volaji o pomoc.

Ja bych Monty zatla zuby a vydrzela, protoze ten tvuj manzel Ti asi opravdu nepomuze. Muze zena tezko predela, je to jen naivni predstava pred svatbou - ja ho po svatbe predelam. Ja si to taky myslela a nakonec jsem stejne na vsechno zustala sama a jeste musela resit manzelovy problemy.

Je to opravdu tak hrozne, ze se to neda zvladnout? Mas jen jedno dite, vetsinou maji zeny deti dve i vice, to bych chapala, ale pri jednom diteti je prece fura casu na vsechno. Ja osobne bych dala prednost diteti a v noci dobremu, zdravemu spanku misto vysedavani u psani. Jen si nicis zdravi. Zkus zapremyslet, jestli to psani opravdu stoji za to, anebo by ty tri roky mohlo jit stranou.

Napsala jsem toho asi hodne, nechci Vas unavovat, ale tak nejak jsem to mela na srdci.
Omlouvam se , jestli jsem se nekoho dotkla, asi mam jiny nazor ne Vy - mlade holky.
Sona