Historka s Toničkou jde opravdu vysvětlit tak, že dítě slyší lépe než dospělý a slovo sen, no to slovo je dost jednoduché, třeba jen tak zažvatlala, souhra náhod. Viděla jsem video, jak novorozeně říká anglicky: /ha:i/ tedy ahoj. Když já byla malá s bráškou dvojčetem a začínali jsme si broukat, né mluvit,jen broukat, prý jsme oba pořád opakovali: koj koj koj koj....což těsně před kojením bylo opravdu veselé. Tady ty zážitky od Ctirada bych nezařadila do skupiny zázraků, ale spíš veselých historek, které se udály souhrou náhod. Moje kolegyně z Kanady mi dala tip, aby až malá začne trošku mluvit, abych se jí zeptala, jestli si pamatuje, jaké to bylo v bříšku. Děti si to prý pamatují, dokud jsou malé, ale nemluví o tom, protože se jich na to nikdo neptá. No nevím dost přesně jak se jí zeptám a kdy. Nevíte někdo o tomto fenoménu, nečetli jste někde něco o tom? Je to vůbec možné?