jsem ráda, že má někdo dost podrobné informace a tuto věc řešil. Jsem 8 roků po léčbě na protialkoholním oddělení, mám ročního syna a děsí mě, že by měl prožívat podobné věci jako jeho máma. Moc dobře vzpomínám na své dětství a slastné pocity, které přicházeli, když mi od dětství na "přilepšenou" nalili malinko vaječného koňaku, tu griotku.. To teplo, které se mi rozlilo po těle, ta prima nálada. A pak, když přišly problémy, najednou se mi to všechno vybavilo a to pití se mi samo nabídlo.. Pravdou také je, že závislost na alkoholu se v mojí širší rodině vyskytovala...
Nezbývá než s Tebou plně souhlasit a doufat, že je takových maminek víc. Ono je strašně jednoduché a pohodlné nad tím mávnout rukou s tím, že "to je zbytečné moc řešit" a mluví to o určitém problému pisatelek. Bez "alkoholu" se totiž žít dá, s ním už to ovšem může být problémem...
Předchozí