Mám dvě malé děti a musím říci, že nějaké stávkování v jídle vlastně neznám. Když to děti občas zkusily, prostě jsem jim nechala právo na vlastní rozhodnutí, ale se všemi důsledky: "Nechceš, nechtěj, ale nic jiného nedostaneš." Byla jsem v tom důsledná, prostě děti do dalšího jídla nic nedostaly. A ony už si příště stávkování rozmyslely. Samozřejmě, že toto se týká bezdůvodného odmítání jídla, nikdy je nenutím do něčeho, o čem vím, že to jedí nerady.
Podobné problémy jsem ale naštěstí moc řešit opravdu nemusela, kluci jsou spíš od malinka vzorní jedlíci, kteří mají z jídla potěšení. Na to žádný recept nemám, prostě se takoví asi narodili.
Předchozí