Tímhle bludem jsem trpěla taky, dokonce moji synové při nákupech duševně ničili méně "uvědomělé" maminky výkřiky:"Ředkvičky, maminko, kup mi ředkvičky a žlutou papriku, prosííím!"
Potom se někdy během svého pátého roku můj druhorozený rozhodl začít dělat ciráty s jídlem. Obvykle už cestou ke stolu prohlašuje, že tohle nejí a jíst nebude.Někdy v pondělí odmítne to, co v neděli celkem s chutí snědl. Sladkosti nedávám, důsledná jsem, ale úspěchy mám jen střídavé. Nepodstrojuju mu, snažím se dohodnout na kompromisu, nenutím mu, o čem vím, že opravdu nejí...přesto občas za celý den pozře jen dvě sklenice mléka a jablko. Vypadá jako kostrounek, věčně s ním běhám po doktorech, krevní obraz má kupodivu i při téhle drastické dietě v pořádku, teď čekáme na výsledky testů na celiakii.
Ve světlejších okamžicích si říkáme, že z toho vyroste a že má opravdu pevnou vůli, že se mu to bude v životě hodit.
Nemůžu dodat fungující recept, ale můžu zodpovědně potvrdit, že jakýkoliv nátlak situaci pouze zhoršuje.
Předchozí