Tak jsem se rozhodla poprvé také něco napsat
) Můj starší syn, nyní 4 roky taky od mala odmítal jídlo. Do 2 let byl horor do něj cokoliv dostat a to žádné sladkosti a podobně nejedl a dodnes oně mimochodem ani nestojí, kromě pár oblíbených, jako je např. želatynový medvídek a lízátko
U jídla jsme si hodně hráli, časem i koukali na Tv, byl to vždy rituál, který se čas od času změnil, podle toho co zrovna syn chtěl. Sám začal jíst až ted, jinak vyžadoval krmit a to ještě i nyní občas vyžaduje. Podle rady psychologa je důležité dítě nakrmit a je celkem jedno, jakým způsobem to uděláte. Důležíté prý je, aby prospíval a at se prý nebojím, že ve dvaceti už ho krmit nebudu a ani už nebude odbíhat od stolu
) Možná to někomu přijde hrozné, ale asi to tak je. Syn je v jídle čím dál lepší a lepší! Důležitější, než pěkně sedět, nemluvit a papat je to, aby nebyly při jídle žádné scény a proběhlo v klidu.