Přidat názor k článku Co děláte, když dítě nechce jíst?

Šmankote, to co jsem teď četla - nevěřím vlastním očím - Tvůj synek je zřejmě siamské dvojče našeho Kubíka!!!! To samé v bledě modrém! Jeho jídlo prostě absolutně nebere a nebralo nikdy - je mu naprosto šumák, co kdo jí, i kdyby to byla čokoláda. NIKDY se NIKOMU "nedrápal" do jídla, NIKDY od NIKOHO nechtěl ochutnat, ač bychom mu samozřejmě rádi dali cokoli. Naopak, jakmile nastala doba jídla - bylo zle...

+ nepozře jogurt,- jakýkoli,pribináček atp. pouze pudink nebo termix, ale vše jen čokoládové. Jedinkrát v životě pozřel dobrovolně jogurt - to mu bylo 6 měs a zbaštil můj, jihočeský bílý a vybral si to zřejmě do konce života.Jedl ho krásně, mlaskal si a já byla nadšená, jak mu chutná. Bohužel, to bylo naposledy, co ho jedl. Pak jsem vyzkoušela snad všechny druhy, nakonec jsem cca 6 měs. trvala na tom, aby snědl alespoň 1 kostíka se sušenkama ale i to byl boj, prostě jogurty nemá rád. Ze zoufalství jsme skončili U něj prostě nefunguje,že chutím se člověk musí učit - 6 měsíců téměř každý den jedl jogurt a stejně ho nemá vůbec rád. Horor byl i s UM - přecházeli jsme na něj cca rok (od roku do 2let)- po půl roce (tj. v 1,5 roce) byl velký úspěch, když vypil 120 ml 2x denně - děs běs! Na tom kostíku jsem trvala hlavně proto, že když jsem si spočetla, kolik mléka (vč. mléčných výrobků) do sebe za den dostane, kolikrát jsme se nevyhoupli ani ke 300 ml (kojila jsem ho až do dvou let - od cca roka jen v noci a ráno ale o množství si nedělám vůbec žádné iluze - vždycky jsem měla mléka spíš méně, než více..)
Navíc na 1,5 roce začal komplet odmítat veškeré ovoce (které bez tím bez problémů jedl - tedy vyjma tropického, to jsem mu nedávala záměrně), na milost vzal pouze kompotované broskve. Nakonec jsme skončili u psychologa s tím, že ani on neporadil - tvrdil nenutit - tzn. že Kubča byl zanedlouho pouze na rohlíkách, kukuřičných křupkách a mase... Takže tohle u nás prostě nefunguje. Takže v zájmu zachování mého dobrého duševního zdraví a jeho zdraví fyzického má spustu věcí na povel - prostě jablíčko, případně hruška se musí jíst, protože by ho bolel "bobánek", také trvám na tom, aby snědl alepsoň něco z jakéhokoli jídla, kterému předložím. Samozřejmě nenabízím nic, co vím, že domítá. Nová jídla zkouším velice opatrně, jakoby mimochodem a doma i s tím, že mám v záloze jídlo, které jí - kolikrát se mi totiž stane, že se "sekne" a nechce jíst vůbec nic - a to třeba celý den. (Celkem se osvědčila i restaurace s dětským koutkem - ví, že když alespoň něco nesní, nemůže si jít hrát) jakmile nějaké jídlo, které jedl delší dobu nejí, vyřadí ho prostě z jídelníčku.

Jakékoli nové jídlo je fakt záhul na nervy - i blblý těstoviny se naučil jíst až tak na 2 letech, a to jsem u toho ještě musela vymýšlet, jakým podfukem je do něj dostat, aby alespoň chutnal... Nakonec zabraly obrázky s písmenky : "hele, B, jako Babička, Kubčo, zbašti babičku - jů, ty jsi zbaštil babičku, ty jsi teda bambula... atp... "
On navíc NECHCE ochutnávat nové věci - ještě nikdy neměl med, marmeládu, sýr, nutelu, žádnou pomazánku - prostě namazené pečivo čímkoli, ani párek, rajčata, ovocné knedlíky, míchaná vajíčka, o chipsech, limonádách atp. nemluvně...on to prostě neochutná! já bych mu fakt dala i klobásu, kdyby jí snědl - vděčná, že přijal novou chuť.

Co se pití týče, téměř výhradně pije čistou vodu, nebo slabý bylinkový neslazený čaj - džus, nebo vodu se šťávou tak 1x za měsíc....

Naštěstí jí celkem zeleninu - sice jen syrovou, vařenou jen v polévce - o velikosti pidikousíčků (není z toho poznat, že je to zelenina). Jo a miluje topinky - klasicky na sucho opečené, lehce osolené, očesnekované a potřené domácím sádlem.... děda naučil...

Já navíc fakt moc ráda vařím a peču (nejsem zvyklá vařit z polotovarů, denně doma vařím, i polévky, každý týden peču) a podle okolí i chutně a zdravě, ale s mým synkem to už fakt není o radosti z vaření. Jeho jídlo zdržuje a obtěžuje, navíc nemá pocit hladu spojený s tím, že by měl něco sníst - o to je to horší...

Od září chodí do školky a i učitelky mi tvrdili, že něco podobného v životě neviděli... Naštěstí se tam dost zlepšil - jak vidí ostatní, že jedí, jí taky, ale to až po cca 3 měs. Ze začátku tam konzumoval pouze suché pečivo a vodu, takže když jsem se ho ptala, co měl dobrého,dozvěděla jsem následující: "Maminko, dětičky měli chlebíček namazanej a čajíček (slazený sirupem), ale já jsem to nechtěl, poprosil jsem paní učitelku aby mi dala suchej chlebíček a vodičku a to bylo móóóc dobrý" - no, čo s takými vojakmi....
Teď taky zabral Mikuláš - doufám pevně, že to vydrží - slíbil mu, že bude pěkně papat - zatím se snaží...

Takže "milá" Zuzana mne lehce nadzvedla - přeju Ti, že máš normální dítě, které normálně jí, ale věř, fakt nevíš, o čem mluvíš! Pokud dítě na jídlo otevírá pusu, je všechno v pořádku. Pokud ale neotevírá - co budeš dělat???? PORAĎ!!!! CHYTRAČKO! POČKÁŠ! hodinu, dvě... pořád neotevírá... po cca 6-ti hodinách už budeš lehce nervózní (ráno v cca 7 vypil 120 mléka a teď je 13:00 a do té doby nepozřel NIC, je mu 1,5 roku a je hodně živý, pořád někde šmejdí, běhá skáče, nezastaví se... musí mít už přece hlad! Garanguju Ti, že v pět už budeš fakt dost nervózní. v půl šesté sní pár kukuřičných křupek, pak se uráčí vypít 150 ml mléka před spaním... druhý den totéž - nevěřím, že zůstaneš klidná!!!

Mám spoustu kamarádek s malými dětmi - vrstevníky Kubíčka, ale z toho množství cca 30-ti dětí je takový jen Kubča a jeho malá kamarádka o půl roku mladší. Já si je hrozně ráda půjčuju a krmím je - je to úžasný pocit, pokud dítě na jídlo otvírá pusu a všechno slastně baští a kolikrát si u toho ještě mlaská..:)... já to fakt neznám...

P.S.: Moje dítě má 3 roky a 3 měs. a ještě neochutnalo ani zmrzlinu - jí jen suché kornoutky - to je ale velikááá pochoutka a "za odměnu"! Zas ale vyjde celkem levně, chlapec:)
P.P.S.: To mi zase nadzvedlo mandle, když někdo píše o něčem, co nezažil...