Taky mám živé dítě. Dlouho jsem měla výčitky, že u jídla nesedí a pěkně nepapá, ale že ho krmím za pochodu. Všude píšou, jak musí dítě u jídla pěkně sedět a že se namá jíst u TV, tak mě to opravdu trápilo. Pak jsme zašli k psychologovi, který mě dost uklidnil. Už jsem to tu psala. Řekl mi, že dítě, které je např. hyperaktivní k sedění u jídla nikdy nedonutíme a že ty tzv. dobré rady, které si přečtou maminky takového dítěte ve všech možných časopisech je musí zaručeně stresovat, že dělají něco špatně. Prý je důležité, že aspoň na začátku jídla sní pár lžiček u stolu a pak, když už chce ze židličky dolů ho mám nechat, at si hraje, běhá nebo kouká na TV a u toho ho mám dokrmit. At se prý nebojím, že by to takhle dělal ve dvaceti
) To prý už u jídla určitě sedět bude
)) Důležitější prý je, dát dítěti najíst at pěkně prospívá a udělat to tak, aby jídlo proběhlo bez stresu a nervozity a hlavně v klidu. To je důležitější, než pěkně spořádané sedění u stolu. Moc jsem Ti teda neporadila, ale třeba jsem Tě trochu uklidnila. Mimochodem mému synovy jsou už roky a musím říct, že většinou už u jídla sedí a skoro vše v klidu sní sám