Přidat názor k článku Proč české ženy na mateřské dovolené pijí ...? I

Jejda, to je hezká otázka , jestli není pro mě stresová situace úklid . No pravda, že nějak obzvlášť mě to nebaví, ale zase já nevím, stres ani ne. Spíš je pro mě stres, když neuklidím večer a ráno se budíme do bordelu. No jak kdy, někdy uklízím s elánem a někdy mě to neba a někdy si jdu prostě lehnout a vyspat se, ale fakt ráno ten pohled mi vadí.
Je to asi o tom, že Tobě třeba už vadilo, že jsi pila. Mně to nevadilo nikdy. Ale tak v těch 23letech jsem pila denně a už jsem se do práce těšila, že se napiju. Už jsem si nedokázala říct, že si nedám. Ale nijak mě to netrápilo. Pak když jsem měla volno v práci, tak jsme šli se známejma posedět a to jsem většinou pilo hodně hodně. Do práce jsem pak šla s krvavejma očima a jednoho dne se mě provozní v práci zeptal, jestli mi to stojí za to, takhle pít a že nevydržím nepít. Tak jsme se vsadili na měsíc a já to vydržela . Ale musím říct, že ještě ten den jsem si nadávala, když přišel šéf a kupoval všem panáky a mně řekl, že Ty přeci nesmíš, Ty jsi se vsadila. Jedla jsem jablka, pila vodu, pořád dokola a pořád myslela na ten hřejivej pocit, když se napiješ. Když jsme si šli sednout, tak místo vína s kolou jsem pila sodu s kolou a všichni se culili a divili se, že nepiju. No bylo to takový divný, no, ta chuť byla, ale každým dnem se zmenšovala a hlavně jsem měla dobrý pocit, že se nikde neplácám a ráno vstávám s čistou hlavou. Začala jsem dost otýkat v obličeji, ale postupně se to ztratilo. No a hezký konec mé sázky byl, že jsem s tím provozním pak začala chodit a byla to moje největší láska, ale skončila po roce a půl. Pak jsem začala dělat jinde a tam se prostě pilo denně od 16.00hod, kdy se otvíralo, tak až do noci. Vlastně jsme měli ten bar v pronájmu a pěkně se bavili se zákazníkama a tím, že jsme pili a tančili a obraceli panáky, tak jsme měli stále více a více zákazníků. Bylo to fajn období. Tam jsem ani nepociťovala, že by mi alkohol chyběl. Spíš ho bylo moc . Šli jsme z opice do opice, z kocoviny do kocoviny po dobu tří let. Tam zase naopak od Tebe, kde to nikdo nevěděl, o nás to věděl každý, protože nejsme až tak velké město a náš bar byl proslulý. Ale pak přišel další chlap , který chtěl, abych přestala, tak jsem přestala. To už nebyl problém žádný. Tak nevím, jak až jsem byla závislá na alkoholu, ale určitě byla v tom prvním případě. Ale nikdy jsem necítila, že by byl můj nepřítel. Možná Ty jsi to měla jinak, tak jsi zvolila variantu léčení. Nejspíš, kdybych nedokázala řešit problémy jinak, než alkoholem, tak by to byl taky důvod, zajít k lékaři. Tuhle závislost, co mám teď, bych přirovnala k tomu, že dopoledne musím mít kafe (skoro každý den), tak teď musím mít večer dvojku vína (skoro každý den). Ale jako musím-nemusím, ale proč si nedat, že ?