Když jsem byla poprvé těhotná, a díky komplikacím jsem od 6 měsíce byla v pracovní neschopnosti, řekla jsem si, že si teď konečně můžu přečíst nějakou beletrii (do té doby jsem při práci studovala, a znala jen odbornou literaturu). A v knihovně jsem narazila na drobnou knížku s názvem Deník alkoholičky (přiznávám, že jméno autorky už si nepamatuji). Přečetla jsem ji takřka jedním dechem... Je to autentický příběh ženy, která začala popíjet právě na mateřské, a právě pro ten pocit uvolnění po celodenním shonu. Začalo to jedním panákem za týden, a končilo lahví fernetu denně... Osobně jsem si ráda zašla s přáteli na sklenku. Ta knížka pro mě byla takový zdvižený prst, jakési memento. A možná i díky ní jsem si nikdy nedovolila si jakýkoli alkohol nalít o samotě - jen sama pro sebe... ze strachu, že by se z toho stalo pravidlo, který by mi časem přerostlo přes hlavu. Rozhodně tuhle knížku doporučuji k přečtení.
U autorky oceňuju to, že je ochotná se svěřit, a přeju jí, aby s tím dokázala pracovat tak, aby jí to přes tu její hlavu prostě nepřerostlo.
Předchozí