Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

nevím, zda stojíš o radu nebo si chceš jen postěžovat. Spíš odhaduji, že to druhé, a v tom Ti moc nepomohu, protože se shoduji s řadou holek, co Ti už psaly, v tom, že dospělého člověka se nedá předělat zgruntu. Navíc jste se brali po krátké známosti, prakticky by se dalo říct, že jste se neznali vůbec. Za těchhle okolností jsi měla ještě kliku, jak píšeš, manžel nepije, nechová se k tobě hnusně, za ženskýma nechodí. K odpovědnému chování to ovšem z Tvé strany má daleko, to Ti jistě nemusím říkat. Chtěla jsi bohéma, máš bohéma, kravaťák z něho už nikdy nebude.

POkud ovšem opravdu stojíš o ten konstruktivní návrh ;o)), myslím, že by byla blbost největší vzdávat se práce, zvlášť pokud je to teď v podstatě jedna z mála Tvých jistot. Neřídila bych se tedy radami, které tu občas zazněly, vzdát se práce a hledět si domácnosti a dítěte. Pak bys byla ještě ve větší nepohodě, než jsi teď.


Na tvém místě bych se asi pokusila definovat cílový stav, kterého bys chtěla dosáhnout. Pro sebe, ne pro Stáníka ani velkého Standu. Je to jeden večer v týdnu pro sebe, aby sis mohla někam vyjít s kamarády? Je to něco jiného? Ale pozor na vágní formulace jako "přála bych si, aby tatínek se synem trávil víc času". Spíš: přála bych si, abys zítra pohlídal malého od šesti do jedenácti večer, ráda bych si domluvila schůzku s kamarádkou. Když se na tom domluvíte, pak ale trvej na dodržení slibu. Bezbřehá tolerantnost zde není na místě, naopak je kontraproduktivní. SLíbí ti něco a nedodrží? Naštvala bych se a dala mu to najevo. TO, že si lehne na kanape a tváří se unaveně, když předtím SLÍBIL, že se postará, není argument. TUmáš dítě, já jdu na tu schůzku, jak jsme se domluvili. Jsi unavený? TO je mi líto, snad to tu nějak přežijete. Čau. Pak, až se vrátíš, tak mu poděkovat za hlídání. HLAVNĚ MU NETOLERUJ BEZE SLOVA, ŽE NEPLNÍ SLIBY! Proč by je potom plnil, když sám tu potřebu nemá a je to pro něj nekonečně pohodlnější? Vyžaduj, aby na tebe bral ohledy,nebo se brzy budeš muset poohlédnout po jiném.

Když ty něco uděláš pro oba (vyděláš penízky, uvaříš, uklidíš) vyžaduj chválu. A když uklidí on, tak ho taky chval. TO není žádné lezení do zadku, to je prosté uznání, že ten druhý dělá taky něco pro nás. A zaslouží si to ocenit každý den. Když tě nepochválí on, tak mu připomeň: hele, jak je tady hezky vytřeno! Třeba napůl ve srandě, ale ať si to uvědomí.

Ty si uvědom pár věcí:

1) máš pravidelně hlídací babičku. To je luxus, který docení jen ten, kdo nikoho takového nemá. Jestli Ti chce hlídat jen na práci - i to je strašně moc.

2) jestli chceš volno a Tvůj manžel není schopný hlídat, zaplať si slečnu na hlídání. Není to Tvoje ostuda, ale jeho. Ty to volno chceš, máš na něj nárok, tak si ho zařiď bez ohledu na něj.

3) Dej mu (ale laskavě)najevo, že některé věci bys měla nejraději sice od něj, ale když on k tomu není ochoten, zařídíš si to jinak.