Přidat odpověď

Sonko - ráda si hraji se slovíčky v básničkách, v povídáních,což ale nemá co dočinění s komolením slov.Tak nějak jsem se vždy snažila nazývat věci v denním "užívání" pravými jmény(názvy) Takže nikdy jsme nelulali, ale čůrali, nikdy jsem nedávala hamat papat- ale jíst, dcera pije a pila -nebumbá, chodíme spát či spinkat né hajinkat. Ono je to asi divné, ale mi přišlo nějak zvlášní mluvit na dítě jakýmisy patvary. Zdrobněliny užívám-pochopitelně, jen komoleniny ne. Jsem ráda, že dcera ví, že maminky mají vagínu, kterou většinou přichází dítě na svět, že tatínek má penis atd. Spíše mne mrzí, kydž příjde ze školky s patvarem a doma mi trvá dlouho, než jí vysvětlím, že ten patvar sice možná zní líp, ale jaksi není v běžné mluvě užitečný. Často se dostane do sporu se spolužákem kvůli "lulánkovi". Pak paní učitelka musí dát za pravdu dceři, je to sice může nazývat lulánkem, ale fakticky je to penis. No a chlapeček má z toho hlavu v pejru a jeho maminka též. Jako kdyby to bylo něco vulgárního.