Přidat názor k článku Co děláte, když dítě nechce jíst?

Naše dcerka do 18 M jedla velmi málo, někdy i třeba pár dnů vůbec (na cestách nebo na dovolené). Zato se stále kojila, příležitostí bylo dost - nepoužívaly jsme kočárek a nosila jsem ji v šátku nebo ve vaku, takže se přisávala, co to šlo, v noci spala s námi, takže kojení několikrát za noc. Jako rodina byli často na cestách, takže to bylo i dost praktické.
Odmalinka je nápadně štíhlá (nebo hubená), ale i velmi bystrá, pohyblivá, zdravá a vitální, a to i v situaci, kdy se nevyspí nebo při změnách prostředí. Vzhledem k těmto věcem jsem to zas tak moc neřešila. V době, kdy nejedla, jsem se ani moc neobtěžovala pro ni speciálně vařit, dostala, co kde bylo doma, v restauraci nebo u kamarádek s dětmi (stejně měla málokdy zájem). Nechala jsem jí udělat u lékařky krevní testy (na chudokrevnost a tak), zjistilo se, že je ok, na radu lékařky jsme aplikovali vitamínový sirup (vitamíny skupiny B podněcují chuť k jídlu).
Vyslechla jsem si spoustu dobrých rad, (údiv vzbuzovalo i jen to, že jsem ji do 10 M téměř plně kojila a moc jsem neřešila příkrmy), zcela jistě jsem i přicházela do řečí, že její nejedení tak či onak souvisí s tím, že jsem něco dělala či nedělala. Ale byla jsem klidná.
Po 18 M věku se Johanka stala zničehonic velkým jedlíkem. Zkonzumuje více potravin než chlapci jejího věku. Najednou jí chutná maso, ovoce, pohanka, těstoviny, tofu, vývary, zelenina, jogurty, kaše (sladkosti jsme nikdy nedávali). Nevím, čím ta změna nastala a zas tak moc mě to nezajímá. Myslím, že důležitá je pohoda v rodině, láska mezi rodiči a láska k dítěti, vzájemná podpora, nedělat problém tam, kde není.