Matně si vzpomínám na období před sedmi lety, kdy mému tehdy ročnímu synkovi chutnalo úplně všechno, do dnes miluje ovoce a zeleninu, i když u oběda sebou občas plácne o zem a dělá, že je po něm, aby nemusel v té porci zdravé pochoutky
pokračovat.
Ovšem jeho dva sourozenci...zrovna dnes jsem se už vztekala u stolu, kdy tříletý Miki ječel, že jídlo "nemá jád" a roční Dora se snažila vyvrtět z náručí. A to byly špagety s tvarohem a špenátem, docela normální jídlo, ne?Už si nevzpomínám, kdy jsem se v klidu najedla.Radu nemám, momentálně občas zatlačím na pilu a houknu
, na starší to pomáhá a většinou se chytí, za malou občas běhám s jogurtem či nastrouhaným jablkem. Hrůza, před pár lety bych nad takovou matkou kroutila hlavou. Přeji sobě i všem podobně zasaženým hodně síly, o tu jde především.