Přidat názor k článku Povinné očkování proti hepatitídě typu B v kojeneckém věku. Má význam?

Kili, s Tebou tady nediskutuji a vůbec tady nepropaguji domácí porod. Máš nějaké pomýlené projekce do mého textu. Jde mi o to, že v porodnici (vím, kerá podle Tebe neexistuje), prostě na děti šahá bez vědomí rodičů moc a moc cizích lidí a to se mi prostě nelíbí. Týdení novorozeně by cizí babě nikdo nesvěřil, ale dvě hodiny po porodu klidně novorozec šupajdí s hejnem cizích ženských na vyhřívané lůžko, v lepším případě, myjou je cizí ženské, šahají na něj cizí lidi...a nosokomiální infekce je jistě realita, ale možná že ve Vsetíně ne...

Nosokomiální infekce: klíčem je otevřenost
stránka: A11
autor: Lucie Ondřichová
Nulového výskytu nosokomiálních infekcí, tedy infekcí vzniklých v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, dosáhnout nelze. Podle WHO se ve vyspělých zemích objevují u 5 až 10 procent hospitalizovaných pacientů. Cílem je snížit je na maximálně možnou míru. Preventabilních je přibližně třicet procent těchto komplikací. Jak tento prostor maximálně využít, to bylo hlavním tématem XIX. mezinárodní konference Nemocniční hygiena, která se 11. až 12. dubna konala v Brně.

Kdo říká, že v jeho nemocnici se nosokomiální infekce nevyskytují, buď lže, nebo o svém pracovišti nic neví. Na otázku, kolik těchto nákaz v konkrétním zařízení je, ale nemohou přesně odpovědět ani ti, kteří se jejich sledováním zabývají – nemocniční hygienici a epidemiologové. Data, se kterými pracují, jsou až na výjimky podhodnocená.

Motivace bývají různé

Tomu, jak zvýšit ochotu zdravotníků nosokomiální infekce hlásit, se ve svém příspěvku věnovala MUDr. Beata Čečetková z Oddělení nemocniční hygieny a epidemiologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze „Klíčová je motivace lidí, kteří jsou na oddělení za sledování nosokomiálních infekcí zodpovědní. Podle našich zkušeností se velmi zodpovědně chovají ti, kteří tato data současně využívají ke svému profesním růstu,“ uvedla B. Čečetková. V její nemocnici je nosokomiální infekce hlášena u 1,22 procenta hospitalizovaných pacientů, na ARO jen u 0,9 procenta. „Na chirurgii to ale je 3,48 procenta, S největší pravděpodobností to není tím, že by na této klinice dělali něco špatně – naopak. Lékař, který zde má hlášení na starosti, totiž na toto téma zpracovává svou doktorandskou práci,“ řekla MUDr. B. Čečetková.

Podobná data zaznamenali ve FN Olomouc. V roce 2005 zde byly nosokomiální nákazy hlášeny u 1,09 procenta pacientů na lůžku, v roce 2006 pak u 1,34 procenta. „Jaký je ale skutečný výskyt, nevíme,“ řekla MUDr. Jarmila Kohoutová, vedoucí zdejšího Oddělení nemocniční hygieny. Počet hlášených nemocničních infekcí podle ní reálnému výskytu neodpovídá. „Například na kardiochirurgii se mezi jednotlivými sledovanými obdobími zvýšilo hlášení nosokomiálních nákaz z 1,9 na 7,6 procent, přitom nedošlo ke změně spektra prováděných výkonů, ale pouze k pochopení nutnosti nosokomiální infekce diagnostikovat a hlásit. Svůj podíl mělo i odstranění některých nedostatků v režimech a posílení účelné antibiotické profylaxe a léčby. K tomu jistě přispěla i edukace, kterou na této klinice prováděl mikrobiolog,“ uvádí J. Kohoutová.

Přiznat problém si žádá odvahu

Z českých zdravotnických zařízení je nejpropracovanější systém sledování nosokomiálních infekcí v Nemocnici Na Homolce. Celkový průměr je zde pět až sedm procent (se znatelnými sezónními výkyvy), na ARO pak 200 až 300 procent, protože jeden pacient může projít během svého pobytu dvěma i třemi nákazami. „Standardizované procesy sledující kvalitu podporují odvahu přiznat problém, přiznat, že ke komplikacím dochází i v mém zařízení. Je na nás, abychom to s pacienty jako se svými rovnocennými partnery s určitou dávkou pokory projednali. Nejsmutnější je, pokud pacient excelentně ošetřený za použití těch nejmodernějších technologií komplikovaně stoná kvůli podcenění základních hygienických a epidemiologických principů,“ říká MUDr. Petr Kolouch, nově jmenovaný náměstek pro kvalitu Nemocnice Na Homolce.