Přidat názor k článku Povinné očkování proti hepatitídě typu B v kojeneckém věku. Má význam?

Já si myslím, že plná a k tomu jednoduše srozumitelní informovanost prostě není možná. Nejen t.č. hlavně kvůli neochotě - to už se naštěstí mění, ale hlavně kvůli tomu, že to prostě nejde. Jednak i já jako zdravotník nejsem plně informovaná - právě třeba vztah autoimunit po očkování hep.B - vím, že jsou o tom studie a také vím, že jsou neprůkazné - mám o tom pacienta informovat nebo ne? Co třeba rizika celkové anestezie - vysvětluji zvracení a riziko následného zápalu plic, ale na papíru s informovaným souhlasem mám zmíněnou i maligní hypertermii - extrémně vzácná, ale do plného souhlasu patří??? Měla bych pacientovi vysvětlit i rizika aplikace léku do svalu, žíly či do pusy??? Vysvětlovat bych mohla hodiny a hodiny a stejně se najde vždy něco co nevím či co neumím danému pacientu vysvětlit. A nejhorší je vysvětlovat co mu vlastně je - no máte virózu a na to následuje kupa otázek a proč mám tepltou a proč zvracím a proč mě bolí klouby a proč.... No právě proto, že mátě tu virózu Chápu obavy o zdraví, ale plná informovanost není v mé moci, zvláště pokud takhle musím obejít 30 pacientů a ne jen 5.
Stejně tak je to i s nozokomiálními infekcemi - na mé stanici jsem už min. půl roku žádnou nehlásila, možná je to opravdu mou nevědomostí, ale zdá se mi zbytečné hlásit vši, rýmu a kašel. Před půl rokem jsem hlásila rotaviry, závažnějši infekce na svém oddělení naštěstí nemám a doufám, že ani mít nebudu.